Dobrá Kniha

Recenzie:

O čom pojednáva táto Kniha?

Hawking a Mlodinow ve své knize přístupným esejistickým stylem hledají odpověď na otázky, které připomínají spíše filozofické pojednání než kosmologický výklad: Proč jsme na světě? Proč vlastně vůbec něco existuje? Jaká je povaha reality? Jak to, že je vesmír tak přesně „vyladěn“, že je možné, abychom v něm mohli žít? A nestojí za tím nějaký „velký záměr“ svrchovaného tvůrce? Tyto základní otázky o podstatě vesmíru a samotné existence pojednávají za pomoci nejnovějších fyzikálních poznatků.

Kniha sa podrobne zaoberá aj:

Záhada existence. Vláda zákona. Co je realita. Alternativní historie. Teorie všeho. Volba našeho vesmíru. Zdánlivý zázrak. Velkolepý plán.

Top three- Čo táto kniha dala Dušanovi, v čom mu pomohla a kam ho nasmerovala?

Kniha má moc transformovať staré, známe, isté, bezpečné, žiarivé a spútané vedomosti a múdrosti, dohody a presvedčania na nové, neznáme, neisté, nebezpečné, temné a slobodné prežitky pravdy. Kniha ich Dušanovi z polovice dopomohla rozvíjať, nútila ho premýšľať, rozširuje jeho slovnú zásobu, vzdeláva ho, vedome a s múdrosťou obohacuje, transformuváva jeho duševný a duchovný sposob mylsenia a postoj. Kniha mu z polovice transformovala skutky a činy spolu s výsledkami vedúce k absolútnej slobode. Dušana kniha z polovice bavila a určite si ju už neprečíta niekoľko krát. Kniha bola spestrením dňa.

Poznámky:

Teória relativity – dvojica fyzikálnych teórii – špeciálna teória relativity a všeobecná teória relativity. Elektromagnetické vlny nepodliehajúce Newtonovým pohybovým zákonom, pohybujúce sa konštantnou rýchlosťou nezávisle od pohybu pozorovateľa. Dvaja pozorovatelia, ktorí sú vo vzájomnom pohybe, odmerajú odlišné časové a priestorové intervaly tých istých udalostí.

Špeciálna teória relativity – zahrnutá A. Einstainom zahrňujúca teóriu elektromagnetického poľa reprezentovanú Maxwelovými rovnicami nahradzujúce Newtonove predstavy o čase a priestore. Zahrňujúca vplyv gravitácie, ktorá sa môže meniť.

Všeobecná teória relativity – Einšteinová teória o čase, priestoru a gravitácie. Opisuje vzájomne pôsobenie (interakciu) času a priestoru na jednej strane a hmoty (vrátane polí) na strane druhej. Gravitácia nie je nič iné, ako geometrický ja zakrivenom štvorrozmernom časopriestor. Hmotné telesá sú zdrojom gravitačné ho poľa, ktoré určuje metriku (vlastnosti) časopriestoru v danej oblasti, ktorá zase naopak spätne ovplyvňuje stav a pohyb telies v danej oblasti.

Teória strún – Teória strún predpokladá, že základnými stavebnými kameňmi hmoty nie sú bezrozmerné častice, ale rovnaké jednorozmerné uzavreté alebo otvorené struny, ktorých rôzne vibrácie udávajú hmotnosť a vlastnosti častice (v ťažšej častici vibrujú struny viac energeticky ako v ľahšej). Interakcie v rámci strunovej teórie sa redukujú na spájanie a rozpájanie strún. Existuje päť odlišných teórií strún (typu I, typu IIA, typu IIB, heterotická-O, heterotická-E), ktoré sú ale pevne zviazané pomocou duálnych transformácii do jednotnej M-teórie objavenej v rámci druhej strunovej revolúcie v roku 1995. M-teória predpovedá jedenásť rozmerný vesmír oproti súčasným štyrom známym dimenziám. Jedna z dimenzií je časová a desať zvyšných je priestorových.

M – teória – je fyzikálna teória, pokúšajúca sa prepojiť všobecnú teóriu relativity a kvantovú mechaniku do jedného spoločného rámca (tzv. „teória všetkého“). Predstavuje rozšírenie strunovej teórie do jedenástich dimenzií. Oproti pôvodným piatim strunovým teóriám obsahuje jednu dimenziu navyše; panuje preto presvedčenie, že M-teória týchto päť strunových teórií spája a rozširuje.

Kvantová mechanika – oblasť fyziky, ktorá skúma a popisuje javy na nanoskopických škálach. Medzi tradičné problémy objasnené kvantovou mechanikou patrí správanie sa mikročastíc, atómov, molekúl a atómových jadier, t. j. objektov, ktorých lineárne rozmery sú 10−6 až 10−13 m. Svoj názov dostala kvôli tomu, že hodnoty niektorých fyzikálnych veličín sa pri splnení určitých podmienok nemenia spojito, ale skokom po určitých množstvách (tzv. kvantách). Príkladom je elektrón vo viazanom stave (teda ak je súčasťou atómu alebo molekuly), v ktorom jeho energia a moment hybnosti sú kvantované. Energia voľného elektrónu má spojitý charakter.

Teória gravitácie – zakrivenie času a priestoru

Lexikon:

1D priestor (dimenzia, tvar, forma) – pohyb do ľava alebo prava, pohyb hore alebo dole – priamka, bod

2D priestor (dimenzia, tvar, forma)  – pohyb do ľava alebo prava a zároveň pohyb hore a dole – štvorec, kružnica…

3D priestor (dimenzia, tvar, forma) – pohyb do ľava alebo prava a zároveň pohyb hore a dole a zároveň pohyb do pred a zadu – kocka, guľa…

4D časopriestor (zakrivená dimenzia, tvar, forma) – bývalá prítomnosť a budúca prítomnosť, skreslenie reality

Dimenzia – rozmer

Vesmír – vek 14,7mld rokov

Big Bang – veľký tresk, expanzia vesmíru, rozpínanie vesmíru, vzdialovanie sa objektov od seba vo vesmíre, veľký priestor, malá intenzita a kapacita energie

Big Cranch – veľký kolaps, zcvrkávanie sa vesmíru, pritahovania sa objektov k sebe vo vesmíre, malý priestor, veľká intenzita a kapacita energie

Priestoročas – obsahuje 10 dimenzií a jednu časovú

Homogénny vesmír – rovnorodý, zložený z rovnakých zložiek

neHomogénný vesmír – rôznorodý

Alternativní historie – formulace kvantové teorie, podle níž je pravděpodobnost výsledku libovolného pozorování vypočtena pomocí všech možných historií, které mohly k danému výsledku vést.

Antihmota – ke každé hmotné částici existuje příslušná antičástice. Když se částice a antičástice srazí, anihilují za vzniku energie.

Antropický princip – představa, že můžeme dělat závěry o zjevných fyzikálních zákonech vycházejíce z faktu, že existujeme.

Asymptotická volnost – vlastnost silné interakce, která způsobuje, že tato síla slábne na krátkých vzdálenostech. Takže i když jsou kvarky v jádře vázány silnou interakcí, mohou se v jádru pohybovat téměř tak snadno, jako kdyby na ně vůbec žádná síla nepůsobila.

Atom – základní stavební kámen běžné hmoty, skládající se z jádra (tvořeného protony a neutrony), kolem něhož krouží elektrony.

Baryon – typ elementární částice, jako jsou protony a neutrony, kterýtvoří tři kvarky.

Bosony – skupina elementárních částic přenášejících sílu. Mezi bosony patří např. foton.

Černá díra – oblast prostoročasu, která je v důsledku obrovského gravitačního pole odříznutá od ostatního vesmíru.

Elektromagnetická síla – druhá nejsilnější síla ze čtveřice v přírodě známých sil. Působí mezi elektricky nabitými částicemi.

Elektron – elementární částice, která nese záporný náboj a určuje chemické vlastnosti prvků.

Fáze – bod vlny.

Fermiony – skupina částic tvořících hmotu. Mezi fermiony patří např. elektron, proton a neutron.

Foton – boson, který přenáší elektromagnetickou interakci. Kvan tum světla.

Galaxie – velký systém hvězd, mezihvězdné hmoty a temné hmoty, držený pohromadě gravitací.

Gravitace – nejslabší z čtveřice sil známých v přírodě. Díky ní jsou hmotné objekty vzájemně přitahovány.

Heisenbergův princip neurčitosti – zákon kvantové mechaniky sta novující, že určité dvojice fyzikálních vlastností nemohou být sou časně známy s libovolnou přesností.

Klasická fyzika – každá fyzikální teorie, v níž má vesmír jedinou, přesně určenou historii.

Kosmologická konstanta – parametr v Einsteinových rovnicích, který popisuje přirozenou tendenci prostoročasu k rozpínání.

Kvantová teorie – teorie, podle níž objekty nemají jednoznačně danou historii.

Kvark – elementární částice s necelým nábojem, která interaguje silnou interakcí. Protony a neutrony jsou složeny ze tří kvarků.

Mezon – elementární částice složená z páru kvark–antikvark.

M-teorie – fundamentální fyzikální teorie, která je kandidátem na titul „teorie všeho“.

Multiverzum – soubor vesmírů.

Neutrino – mimořádně lehká elementární částice, na niž působí jen gravitace a slabá interakce.

Neutron – druh elektricky neutrálního baryonu, jenž spolu s protony tvoří jádro atomu. Podmínka neexistence hranice – požadavek, aby historie vesmíru byly uzavřené plochy bez hranice.

Pravděpodobnostní amplituda – v kvantové teorii komplexní číslo, jehož absolutní hodnota umocněná na druhou udává pravděpo dobnost.

Proton – druh kladně nabitého baryonu, jenž spolu s neutrony tvoří jádro atomu.

Přístup zdola nahoru – v kosmologii: představa vycházející z předpokladu, že vesmír má jedinou historii s dobře definovaným počátečním bodem a že současný stav vesmíru vznikl evolucí z tohoto bodu.

Přístup shora dolů – v kosmologii: teorie sledující historie vesmíru shora dolů, tj. proti toku času, z přítomnosti do minulosti.

Renormalizace – matematická technika, jejímž cílem je zbavit se nekonečen, která se objevují v kvantových teoriích.

Silná jaderná interakce – nejsilnější ze čtveřice sil v přírodě. Tato síla váže protony a neutrony v jádru atomu. Také udržuje pohromade samotné protony a neutrony, což je nezbytné, protože se samy skládají z ještě menších částic, kvarků.

Singularita – bod v prostoročase, v němž nabývá fyzikální veličina nekonečné velikosti.

Slabá jaderná interakce – jedna ze čtveřice sil v přírodě. Slabá interakce způsobuje radioaktivitu a hrála významnou roli při tvorbě prvků ve hvězdách a v raném vesmíru.

Supergravitace – teorie gravitace, která se vyznačuje specifickým druhem symetrie zvaným supersymetrie.

Supersymetrie – zvláštní typ symetrie, který nemůže být spojen s transformací v obyčejném prostoru. Jedním z důležitých důsledků supersymetrie je, že silové částice a hmotné částice, čili síla a hmota, jsou ve skutečnosti jen dvě různé podoby téhož.

Teorie strun – fyzikální teorie, v níž jsou částice popisovány jako různé typy vibrací struny, která má délku, ale žádnou šířku nebo výšku – čili nekonečně tenké struny.

Velký třesk – žhavý a hustý počátek vesmíru. Podle teorie velkého třesku měřil veškerý dnes pozorovatelný vesmír před 13,7 miliardami let napříč jen pár milimetrů. Dnes je vesmír podstatně větší a chladnější, ale zbytky počátečního stádia vesmíru jsme schopni pozorovat v podobě kosmického mikrovlnného záření, které prostupuje celý vesmír.

Zjevné zákony – přírodní zákony, které v našem vesmíru pozorujeme, zákony čtyř sil a parametry, jako je hmotnost a náboj, které charakterizují elementární částice. Na rozdíl od fundamentálněj ších zákonů M-teorie, které berou v úvahu různé vesmíry s růz nými zákonitostmi.